Baronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von Suttner
Úvodní strana
Cíle
Dokumenty
Zajímavé odkazy
Jana Hodurová
Ing. Jiří Sobotka
Korupce ve zbrojních zakázkách
Kontakty
Mapa webu
Politický útlak
Skupina Bilderberg
Bertha von Suttner
Myšlenky Berthy von Suttner
Výrobci zbraní
Válečné konflikty dneška
Podporujeme



Vítejte na webu Společnosti Berty Suttnerové


Baronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von SuttnerBaronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von Suttner
rozená hraběnka Kinsky z Chynic a Tetova

(narozená 9. června 1843 Praha, zemřela 21. června 1914 Vídeň)
byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka.

V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír.

Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál,[1] příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana-hauptmana jízdy Josefa von Körnera). Berta část dětství žila s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu rodičů Berty i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi matkou Berty a širší rodinou Kinských napjaté. Odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky.
Bertha Suttnerová na bankovce
V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění (zděděné po otci) bylo téměř vyčerpáno přijala Berta místo guvernantky, v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s Arturem (1850)-nejmladším synem Suttnerů. I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nová filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit. V roce 1885 se vrátili zpátky do Vídně, došlo k usmíření s rodinou a návratu do rodinného zámku Harmannsdorf v Dolních Rakousích. Na dva roky (1886-1888) opět odcestovali-do Paříže, kde byli jako uznávaní publicisté vítaní mezi literáty a intelektuály.
Bertha von Suttner
V roce 1889 Berta von Suttnerová vydala román "Die Waffen nieder!" (v češtině „Odzbrojte!“, v angličtině vydáno jako "Lay Down Your Arms" 1892). Suttnerová znala okolnosti válečné dějiny i historii Královéhradecka a v knize mj. popisuje dění v kraji těsně po velké bitvě u Hradce Králové v r. 1866. Román vyvolal velký rozruch a postavil autorku mezi přední představitele mírového hnutí ve světě. Začala se angažovat v protiválečných aktivitách; brzy stála v čele výborů mírových organizací, v jejich setkání v Evropě; jezdila na první mezinárodní kongresy, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu a také další organizace, obhajující práva žen a národnostních menšin, vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu. Začala vydávat (1892 až 1910) pacifistický časopis „Odzbroje“ (Die Waffen nieder!). Po smrti manžela Artura (10.12.1902) věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám.


Publicistka a spisovatelka


Při pobytu v Gruzii (1876-1885) psala články pro nejrůznější časopisy a také literárně náročné stati pro vídeňský a berlínský tisk; seznamovali veřejnost s exotickým prostředím – a psala zprávy o Rusko-Turecké válce 1877. Psala také pod pseudonymem B. Oulet nebo Jemand, jméno Berty Suttnerové se stávalo v literárních kruzích Evropy pojmem. V Gruzii napsala také několik novel, které byly publikovány a našly brzy své čtenáře. Spolu s manželem Arturem Suttnerem přeložili legendární epos od Šota Rustaveliho: Muž v tygří kůži, nejvýznamnější památku staré gruzínské literatury. Po návratu do Vídně se Berta v psaní soustředila na myšlenku mírového světa bez válek. A upsala se pacifismu. Kniha "High Life" (1886) měla hlavní téma respektování člověka a jeho svobodné vůle rozhodovat o sobě samém; dále chtěla napsat knihu proti válce a vyjádřit co si myslí a cítí- bolest, kterou v ní vyvolává představa války, psala (1887 a 1888) a vydala knihu Die Waffen nieder(1889).Tato kniha byla přeložena do mnoha jazyků a v opakovaných vydání. V češtině vyšla kniha pod názvem „Odzbrojte!“ v roce 1896 v překladu Vlasty Pittnerové s dedikací Památce Vojty Náprstka, iniciátora překladu knihy. Román měl nebývalý ohlas; v kritikách se objevilo i srovnávání jeho významu s biblí; do historie vešla i slova: „Třebaže kniha není pochopitelně schopna změnit svět, román Suttnerové má k tomu blízko.“ S nadšením její protiválečné dílo přivítal i Alfred Nobel; z Paříže 1.dubna 1890 napsal Suttnerové v dopise: "Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo. Praví se, že existuje 2000 různých jazyků - je to o 1999 víc, než je nutné - překlad Vaší vynikající knihy by ovšem neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.... Váš jednou provždy a ještě víc Alfred Nobel.“

Berta Suttnerová psala také (německy) divadelní hry, povídky a pacifistické spisy. Z početného díla například:

    Inventarium einer Seele (1883);
    Ein Manuskript (1885);
    Ein schlechter Mensch (1885);
    Kniha "High Life" (1886);
    Strojový věk (1888);
    O argumentech Karla svobodného pana Stengela a jiných ve prospěch války a proti ní (1899);
    Mírová konference v Haagu (1900);
    Martiny děti - román (1902);
    Erzählte Lustspiele (1889);
    Trente et qu arante (1893);
    Boj o zabránění světové válce - Krieg dem Krieg !: aus dem Tagebuch eines Idealisten (Válka proti válce: z deníku idealisty /s předmluvou Berty Suttnerové (1907);
    Zbrojení a přezbrojení (1910);
    Z dílny pacifismu (1911);
    Der Menschheit Hochgedanken (Berlin 1911);
    Barbarizace vzduchu – esej (1912);
    Vzlety lidstva:Román budoucnosti (1914)

Zbrojení a války jsou aktivity na kterých se dá vydělat hodně peněz. Dobří ale bohužel ne vždy příliš bdělí lidé, se někdy nechají ve své dobromyslnosti a občasné slabomyslnosti oklamat politiky, kteří berou úplatky od  manažerů zbrojních firem. Války vydělali stovkám nebo tisícům lidí velké bohatství, ale připravily miliony o život a majetek na který vydělávali celý dlouhý lidský život. Války působí hodně bolesti, proč dobří lidé nespojí své organizované síly proti výrobcům zbraní, kteří uplácejí politiky? To je otázky kterou by si měl každý položit. Co jsem udělal proto, abych se spojil s dalšími lidmi a bojoval s nimi všemi, kterým také vadí neřád, faleš a lži proti zlu a zlým lidem?


Úvodní strana Cíle Dokumenty Důležité odkazy Jana Hodurová Ing. Jiří Sobotka
Korupce v armádních
zakázkách
Kontakty Podporujeme  Politický útlak Skupina Bilderberg Bertha von Suttner Myšlenky Berthy von Suttner Výrobci zbraní Válečné konflikty dneška Mapa webu
Společnost Berty Suttnerové - Občanské sdružení registrované u ministerstva vnitra ČR VS/1-1/52959/03 R